Converse svatba na fotbalovém hřišti

Včera to byly přesně dva roky, co jsem se stala paní Marečkovou a konečně jelo vše v našem životě na plné obrátky. Jaký byl náš svatební den a co bych udělala jinak, to se dočtete v novém článku Converse svatba na fotbalovém hřišti.

Converse svatba na fotbalovém hřišti
Converse svatba na fotbalovém hřišti

Proč zrovna Converse svatba na fotbalovém hřišti?

18. června 2015 mě Kája požádal o ruku, kdy jsem nadšeně řekla, po 7 a tři čtvrtěroce, ano. Poznali jsme se na hřišti ve Vysoké nad Labem. Zažili jsme tam toho mnoho, hlavně v počátcích vztahu, a nebýt hřiště, dost možná bychom se nepoznali. Když jsme tedy vymýšleli místo, jasně jsme chtěli, aby to bylo venku, takže jsme od počátku skloňovali hřiště.

Termín svatby

Když jsme se probrali z euforie, že bude svatba, okamžitě jsme řešili termín. Mysleli jsme, že se vezmeme 18. září 2016. Proč toto datum? Měli bychom 9 let od seznámení a bylo by dost času na to, abychom vše zařídili. Na druhou stranu nám to přišlo furt hrozně dlouhá doba a chtěli jsme se vzít dříve. Do toho nám někdo řekl, na co čekáme, ať to uděláme hned. Tak jsme se na začátku července 2015 rozhodli, že se vezmeme ještě letos. Chtěli jsme 18. září 2015, ale to se ve Vysoké hrálo, a tak to nešlo.

Přišel obr smutek a neštěstí. Pak jsme se ale zeptali, kdy jsou volné termíny. Hezky to vycházelo na 28. 8. a tak jsme si řekli, že do toho jdeme. Že bude další hezké datum, které můžeme slavit a začali jsme hned jednat a zařizovat.

Přípravy za necelé dva měsíce

Spousta lidí nás začala strašit, někteří naši rodiče nám to začali vehementně vymlouvat až zakazovat, ale my jsme si řekli, že se milujeme dlouho, chceme dítě, které chceme až po svatbě, vždycky jsme to tak měli nastavené. Moc jsme se těšili na náš den a nenechali jsme si to těmito řečmi pokazit a jsem za to dodnes moc ráda.

Vypadá to, že se to nedá tak rychle zařídit, ale jo, dá, dokonce bychom to v klidu zvládli i rychleji. Jen jsme museli jednat efektivně a nad vším přemýšlet a něco si holt zařídit i sami.

Dress code

To bylo jasné od začátku. Bereme se na hřišti, kam nepatří obleky a od toho jsme se odpíchli i v jiných věcech. Nechtěli jsme se pařit v obleku a šatech, chtěli jsme, abychom se my i naši hosti cítili dobře, což byla priorita číslo jedna.

Nejdříve jsem myslela, že nebudu taková „rebelka“ a tak jsem koupila tutu sukni, baleríny a k tomu top. No jo, ale prostě jsem se v tom necítila a Kája to cítil. To jsem ještě Kájovi nic z toho neukazovala a ve chvíli, kdy viděl, jak se trápím, zase jsme se na všechny vyprdli a sdílela jsem s ním vše, jak jsme zvyklí.

Koupili jsme teda Converse boty pro oba. No jo, ale furt to nebylo ono. Tak jsem koukala, kde by co by a narazila jsem na sukně od Šikls. Stihlo se to, objednala jsem a jak přišla, oba jsme věděli, že je to dobrý a naše Converse svatba bude podle našich současných přání. Kája si koupil košili, kšandy a kalhoty a oba jsme se cítili báječně. Hurá!

Svatební oznámení, výzdoba, svatební dary a kytky

Svatební oznámení nám udělal Kájův kamarád a opravdu se povedlo, bylo včetně loga, které pak bylo součástí celé výzdoby na svatbě. Vytištěné to bylo na zlatavém papíře a fakt to vypadalo krásně.

Výzdoby se ujala Kájova ségra a nevlastní ségry a většina se dělala až ve svatební den. Kytky zařídil Kája u známé a ve svatební den jsme je spolu vyzvedli. Měli jsme i kytku pro matky a menší na hod kyticí. Na svatební dary jsme měli stolek a na přání dvě vymalované truhličky.

Obřad

Obřad se konal uprostřed fotbalového hřiště, kde byl altán. Já šla od budovy a na začátku hřiště jsem si našla Káju a šli jsme i se svědky k altánu, kdy lidé vzali bublifuky a foukali. Bylo krásně a opravdu se to moc povedlo. Obřad vedl starosta obce, který nás trochu znal, nic nečetl, takže to vymýšlel za chodu a mělo to své kouzlo. Neustále se mi chtělo plakat. Při odchodu měli lidé zase bublifuky a opravdu jsme měli na krajíčku, to bylo bezva.

Po obřadu jsme chvíli zůstali, připili si (já měla jako abstinent rychlé špunty :-D) a hodila jsem kytici. Odjeli jsme na focení a po návratu byly sportovní aktivity, což vřele doporučuji. Hrál se fotbal, volejbal a pak i tenis. Pro děti tu bylo hřiště a trampolína. Dobře, trampolína byla i pro opilé dospělé, co si budeme povídat.

Svatební party

Pak už byla volná zábava. Jídla bylo dostatek, alkohol tam míchal Káji známý, tak jsme si užívali dobrot. Jídlo tam bylo formou catteringu, dorty zajišťovalo naše oblíbené Cats & Coffee. Nechtěli jsme svatební tanec, protože tančit neumíme, ale nakonec to nějak vyplynulo ze situace a došlo k němu.

Domů jsme se dostali kolem 3. hodiny. Jako první jsme vyměnili jmenovky na zvonek a na schránku a pak jsme koukli zvědavě na svatební přání a dary. Druhý den jsme zjistili, že máme dost jídla, tak jsme vzali všechny dobroty a odvezli je po Hradci rodině a známým.

Co bych udělala jinak

Converse svatba byla krásná a strašně jsme si ji užili. Neudělala bych vlastně jinak nic, protože to bylo, jak to mělo být a věřím, že to mělo nějaký důvod. I přes to je ale jasné, že teď, v tento okamžik, to vidím trochu jinak. Tak jsem se rozhodla, že vám to povím.

Méně bych vše řešila s ostatními – akorát mě znejišťovali a několik věcí jsem kvůli tomu udělala jinak, kvůli nim. Ale hlavně, asi bych se držela našeho snu a nedělala svatbu v Česku. Svatba v Česku je hodně pro ostatní, ačkoliv jsme to chtěli jinak, myslím, že to bylo hodně po našem, ale nevyhli jsme se tomu. Ve svatební den jsem skoro nic nejedla, nešlo mi to. Vzala bych se někde u moře nebo kdekoliv v přírodě, jenom se svědky. Člověk by se vyhl i tomu minimu stresu, nemuseli bychom my nic chystat, jen bychom si ty dny užívali. Navíc je nešťastné vybírání hostů, kdy nám do toho dost mluvili, takže tam byli i lidé, které skoro nevídáme, ale je to rodina. Navíc po dětech se přátelství proměnila, člověk už žije trochu jiný život a cesty se trochu rozešly. Ještě bych si dala větší péči s výběrem fotografa a nechala si udělat profi video.

Ale i tak mám na svatbu krásné vzpomínky a když se podívám na prsten, vidím to dobré. Ty krásné chvilky s manželem, jak jsme se cítili fajn, jak jsme si zasportovali, dobře se napili a užili si poté krásnou svatební cestu, ze které jsme si dovezli naše štěstí, našeho syna, Šimonka.

Vaše Tina

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *