Estivillova metoda? Ne, díky 2.

Dnes jsem se rozhodla, že vám napíšu, jak jsem se o Estivillově metodě dozvěděla, proč jsme ji nepoužili a proč si myslím, že je Estivillova metoda opravdu velmi škodlivá.

Estivillova metoda
Estivillova metoda

Estivillova metoda

Co to je Estivillova metodě, psala Niky již v minulém článku. Je to metoda, kdy necháte dítě plakat, až usne. U toho se může třeba i pozvracet. Je dokonce více variant, ty nejdrsnější velí, aby tam člověk prostě nešel, vůbec. Některé svolí chodit po nějakých intervalech.

Když byl Šimonek novorozenec, když jsem někomu řekla, jak Šíma spí, hned mi vtloukali, že spí málo, že to není normální a něco s tím mám dělat. Narazila jsem na tohle. I tak jsem vydržela jednou asi 2 minuty a to jen tím stylem, že neplakal a do půl minuty od pláče jsem byla u něj a věděla, že intuice je správná. Pak mi zase kamarádky doporučily knihu. Jmenuje se myslím Každé dítě  může dobře spát. Je tam právě více verzí této metody a já si říkala, až to bude aktuální, budu to řešit, protože tam radí tuto praktiku až od půl roku. Když se půlrok přiblížil, hned bylo jasné, že je to blbost a já i nadále budu svou intuici následovat.

Proč?!

Já ale doteď vlastně nechápu, proč žijeme v době, kdy když zadáte do Google problémy se spaním miminka, vyjede Vám milion odkazů na Estivilla. Ale nikde vepředu mi nevyjelo – je to normální, každé dítě je jiné, nebojte se kojit, mazlit, nosit. Já to dělala, ale ne tak moc, jak jsem cítila a ještě si první měsíce připadala divná a provinile, protože mi každý druhý na potkání říkal, jak moc si ho naučím.

“Celebrity” a jejich propagace Estivilla

A kdy jsem začala být na tuto metodu totálně vysazená? Ve chvíli, kdy se tím začal plnit Instagram. Kdy se matky začaly chlubit, že jim jako konečně dítě usíná samo! Ale aby toho nebylo málo, jedna nejmenovaná (a hodně sledovaná!) matka to vysílala online, přes stories. Její dítě, jak pláče, jí to snad přišlo i vtipné a ještě to komentovala slovy, že její matka jí to poradila a že to musí vydržet. A ještě, aby toho to dítě nemělo málo, rovnou ho odstavila od kojení.

Jak se snažím nesoudit, tak musím říct, že toto chování je už pro mě prostě přes čáru. Každá se snažíme dělat to nejlepší, ale když už si teda vyberu tuto metodu, myslím si, že nemusí celý svět vidět, jak vaše dítě naříká a pláče. Plakala jsem totiž taky.

Následky

Jo, nejlepší je metoda, nám to taky dělali a žijeme! Na tohle už jsem totálně alergická, protože to řekne každý, kdo dělá něco, o čem ještě většinou ví, že to není v pořádku, ale co, dřív se to dělalo. Ale to, že naše generace má bolavá záda (posazování, chodítka apod.), psychické probléme a deprese (separace, Estivillova metoda) a nulové sebevědomí (bití, autoritativní styl výchovy), to se bere jako norma. Já tak nějak furt doufám, že se informovanost bude lepšit a že dětí, jako Šimonek, které tyto věci nezažijí, bude stále více.

Holky, věřte si. Je těžké být máma. Je těžké nespat nebo málo spát. Nemít čas se najíst. Napít se. Dojít si na záchod. Ale vzpomeňte si, když jste měly doma miminko, kdy vám připadalo, že ta bolest bříška nikdy neskončí. A ono už je to tak dávno! Vše se přežene, je to jen období a brzy se to zlepší. Každé dítě jednou usne. Když se vám něco nelíbí, tak to prostě nedělejte, poslouchejte sebe. Dítě začne jednou usínat.

Podívejte se na kmeny, které žijí bez internetu a knih, matky je nosí a prostě to neřeší. Když dítě potřebuje spát, spí, když potřebuje jíst, jí. Pojďme si sakra povídat o tom, že prostě jsou jiné cesty a že Estivill už byl několikrát vyvrácen. A pokud už se pro něj rozhodnete, neodsuzuji, ale posílám obětí Vám i dítěti a moc vám přeju, aby to na vás následky nezanechalo. Pokud je ještě nějaká šance, že vám to mohu vymluvit, doporučuji můj minulý článek a nebo přímo poradkyni přes spánek.

Dobrou a hlavně klidnou noc!

Vaše Tina

4 komentáře

  • Zdravím Vás Tino, sice už mám děti větší, ale…. syn byl v 8 měsících hospitalizován v nemocnici s prujmem, já blbka se nechala na první noc vykopnout. Prořval noc i přes sedativa, která mu narvali. V te dobe byl kojeny, na rýžové kaši a zelenině. Nikdo nechápal, proč napr. nechce sladký čaj- neznal ho. Kojit me ho zakazali. Nastesti po tomto denervujicim zážitku jsem se znovu rozkojila. Nicméně, po týdnu ve špitále já zhubla 5 kilo a on si odnesl ADHD. Plus nějaké separacni problémy, strachy a nejistoty… Teď půjde do páté třídy a je to šikovný kluk – ale sebevědomý ranař z něho nikdy nebude (ne že bych to schvalovala, ale …. raději bych ranaře. Šikanu jsme řešili skoro tři rocniky).
    Omlouvám se za diakritiku, ťukám to na mobilu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *