Jak zvládnout mateřskou? 2. díl

Dnes tu máme již druhou část mých zkušeností, jak zvládnout mateřskou a nezbláznit se z toho. Tentokrát na téma intuice.

Jak zvládnout mateřskou?
Jak zvládnout mateřskou?


Vrozená intuice? O tu jsem přišla již dávno!

Když tu nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani nevím, kdy jsem o tu intuici přišla. Jestli jsem nějakou měla před otěhotněním a nebo ne. Každopádně ve chvíli, kdy byly na testu dvě čárky, byla jsem najednou úplně oddaná a jen nasávala ty špatné věci a energie. Doteď si to neumím vysvětlit, proč tomu tak bylo. Já, která jsem vždy řešila věci alternativněji, přírodní cestou, jsem najednou věřila doktorům, poslušně si nechala vše líbit a pak třeba doma brečela a takhle furt dokola. Ale proč se to stalo, to mi je záhadou a vlastně na tom teď už nezáleží, stalo se.

 

Měla jsem okolo sebe bohužel spoustu lidí, kteří mě strašili. Já jsem hodně ustrašená holka, se strachy se potýkám každý den a snažím se s nimi bojovat. Když spadnu, furt se zvedám a co si budeme povídat, někdy je to fakt fuška. V těhotenství, kdy mnou mávaly hormony, jsem byla strašně zranitelná a to si asi málokdo uvědomuje. A každý den slyšet, jak se máš bát porodu, péče o dítě, že se nevyspíš a kdesi co si. Já tomu vlastně začala věřit, že jsem neschopná ženská, co se snad ani o to dítě nepostará a poslední měsíc jsem z toho měla fakt deprese. Na Šimona jsem se šíleně těšila, ale sobě jsem nevěřila.

V porodnici? Bála jsem se ho sama od sebe i nakojit

Porod byl bohužel blbý a těžký, nic nebylo podle mých představ a ze mě vyprchala všechna energie a vlastně i radost ze života. V porodnici to  bylo samé tohle musíš, nesmíš a bla bla bla. Takže jsem dál byla jak malá vystrašená holka a poslouchala všechny ty “skvělé” a “univerzální” rady. Jasný, neříkám, na některé děti to třeba funguje, že dáš dítě do postýlky a spí, ale naše realita byla jiná. Šimonek ze začátku málo spal, ale teď vidím, že to bylo mnou.

Když jsem se s někým viděla, tak málokdo se mě zeptal, jak se mám. Ale byly to otázky typu “Jak ti spí?”  „Ty s ním neděláš tohle?” “Ty s ním děláš tohle?!” “Kolik váží?” “Jak často kojíš?” „Ty ho takhle nosíš? To bys neměla, to si ho naučíš!”

Dodneška vlastně nechápu, proč většina naší společnosti pitvá tyhle nedůležitý věci a spíš se především v šestinedělí nezeptá, kde máš vysavač a co chceš uvařit k jídlu. Díky bohu za to, že takoví nejsou všichni, ale já měla bohužel okolo sebe fakt spíš lidi, kteří mě stresovali a mou intuici zašlapávali postupně do země.

Jak se naladit zpět na svou ztracenou intuici a jak zvládnout mateřskou?

Holky, jestli to máte takhle, vykašlete se na všechny. Zavřete všechny knížky, internety, tyhle lidi, klidně jen dočasně, nevídejte a soustřeďte se hlavně na sebe, snažte se napojit na své miminko, buďte s chlapem a věřte si. Oni ti lidé to asi nemyslí špatně a chtějí nám pomoct, ale já se z tohohle děsivého kolotoče začala vyhrabávat až okolo 3 měsíců Šimona a definitivně to skončilo mezi 6. a 7. měsícem. Ale i teď nad sebou někdy zapochybuji, když má někdo jízlivou připomínku, že něco dělám špatně.

Ale přece u většiny věcí nemůžeme říct, co je správně pro všechny. Musím říct, že pro mě bylo fajn, když už jsem si začala zase víc věřit a vnímala tu svou intuici, začít “hledat” nové lidi, kteří to mají podobně, abych si nepřipadala tak špatně, že mám něco jinak. Na to mi hezky posloužily některé respektující skupiny na Facebooku a doporučuji třeba i skupiny přímo z vašeho kraje. A pak některé maminky na Instagramu.

Potom ještě mohu doporučit knížky, které jsem Vám vyfotila, ale i z toho si člověk furt musí vzít to svoje. I tam s něčím úplně nesouhlasím a vy třeba budete nesouhlasit s něčím úplně jiným. Ale je to hezký pohled z jiné strany a například Koncept kontinua mi pomohl pro takový ten poslední Aha moment, kdy jsem si potvrdila určité věci a přestala si je sama před sebou obhajovat, protože se tam dočtete, jak je to přirozené nosit, spát spolu a být kontaktní.

A ještě jedna věc je důležitá. I když vám tady píši tyhle zkušenosti, tak to neznamená, že se mám furt báječně a nikdy se neobjeví žádný mráček. Co si budeme povídat, jsou dny, kdy mám pocit, že umřu, že už to nezvládnu. Ale tak to prostě je, to je úděl mámy, se občas takhle cítit. Hlavní je se tak necítit stále a když vám někdy bude děsně a nikoho nebudete mít, klidně mi napište. Já vás rozhodně neodsoudím. 🙂

Jak zvládnout mateřskou? Pro každou mámu tu mám jeden vzkaz!

Já vím, je to těžké, všichni ti radí a myslí to dobře. Máma, sousedka, kamarádka. Ale ty to cítíš jinak, jen se bojíš, abys to udělala správně a abys to své dítě nerozmazlila, neuškodila mu. Jo, taky jsem to tak měla, ale v tu chvíli si řekni, že tvůj pocit a čas, který trávíš s vlastním dítětem je víc než cizí rady. Oni s vámi nejsou, ty to víš nejlíp. A když uděláš něco špatně? Každá chyba i “chyba” se dá napravit! Když posloucháš sebe a své dítě, jsi ta nejlepší máma, jakou může mít.

Četly jste první díl o nedokonalosti (zde)? Brzy vám povím další tip, jak zvládnout mateřskou a nezbláznit se z toho. 🙂

A jak posloucháte vy svou intuici? Víte, jak zvládnout mateřskou?

6 komentářů

  • Plně s tebou souhlasím. Nesnášela jsem, když mamka/babička/tchýně atd., přišla na návštěvu a místo toho, aby mě podpořila, tak jsem slyšela, že ona to dělala takhle, a když to šlo u nás, tak proč to nejde u Elí. Já jsem naštěstí střelec tvrdohlavý, takže jsem ty rady spíš bojkotovala a to i ve chvílích, kdy měly možná pravdu 😀 I když už jsou Elišce dva roky, neustále kolem slyším dobře míněné rady. Já ale vidím, co je pro ní nejlepší, protože to já jsem s ní celý den. Snažím se to ignorovat, ale když přijde den blbec, tak o sobě člověk fakt pochybuje. Každé dítě je jiný a každá z nás matek je jiná. Jsem ráda za to, že máme mnohem víc možností a snažím se v tom šíleném kolotoči najít jen to nejlepší. Ale to asi každá z nás, ne? Přidávám se k autorce a říkám: holky, máme to v genech a dítě vychováme, to se nebojte. Hlavně nezapomínejte na fakt, že i když jste máma, jste i člověk, který má nějaký svůj život 😉

    • To jsem moc ráda, že jsi to nakonec zvládla a doufám, že se to časem zlepší a novopečené maminky to budou mít jednodušší! 🙂

  • Já myslím, že tohle poznala snad každá z nás.. Ne každá rada je ta vyžádaná… Úplně jsem byla a jsem i nadále alergická na věty typu: jo, to za nás se to dělalo takhle, neměla bys to dělat tak, ale takhle, není unavený?, nemá hlad?, není počůraný?, atd atd… Vraždila bych.. Kristi, přesně, jak píšeš.. Proč se nikdo nezeptá, zda s něčím nechceš pomoct… Ale já na druhou stranu musím říct, že mi hodně pomáhala moje Mamka, leccos koupila, pomohla a pak babička, která mi v šestinedělí hodně vařila.. A díky ní jsem se do jídla alespoň donutila.. Jinak bych to asi nestíhala.. Ale sama jsem si všechny rady vyslechla, ale v konečným důsledku jsem si to udělala stejně po svém.. Neříkám, že jsem se vždy rozhodla správně, ale věřím, že pro svého syna dělám maximum.. Prošla jsem si s ním již hodně situacemi od úplné pohody, po odpor vzdoru, kdy mě byl schopný praštit a byla jsem pro něj asi ta nejhorší, což jsem hodně obrečela, ale teď se to vše otočilo a on sám přijde, obejme mě, dá mi pusinku a řekne mi „mami“.. To je to nejkrásnější, co mě mohlo kdy potkat.. A to jen díky tomu, že láska mezi matkou a dítětem je silná a věčná! 😘

    • Jo, to je úplně přesný. Já stále věřím, že si lidé budou více a více uvědomovat ženskou zranitelnost (nejen) v šestinedělí a bude lépe. A ikdyž ne, my mámy to stejně zvládneme! 🙂

  • Diky za tyhle radky! Ztrata intuice v tehotenstvi, pak tezky porod a na oddeleni sestinedeli same prikazy a zakazy, co a jak mam delat, kdy kojit atd atd. To vse mi vzalo tu potencialni radost z toho maleho stvorenicka. Vycitam si to, je mi to lito, ted bych to udelala jinak. Malemu bude 9 mesicu a az tak posledni dva mesice fakt muzu rict, ze jsme si k sobe nasli cestu i diky tomu, ze uz dost veci nehrotim k one dokonalosti. Byla jsem z toho kousek pred zesilenim, bylo nutne zvolnit a napojit se na maleho. Kdyz jsem v pohode ja, je i on.
    Takze diky za tenhle clanek. Ne proto, ze bych byla rada, ze mel nekdo stejne utrapy, ale proto, ze diky nemu si zas pripadam o neco normalnejsi a ne tak priserna.

    • Moc mě mrzí, že jsi zažila to podobné, co já. Jsi ale skvělá máma, když jsi to takhle ustála a věřím, že si budete další chvilky užívat, jako my. Hlavně o sobě nepochybuj, když se něco nebude dařit a budete mít blbý den. Naopak si pak jen v až těch dobrých dnů. Mně hodně pomáhá nosítko, když Šíma nemá náladu 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *